NÁSTIN HISTORIE ŠKOLSTVÍ V PÍSKU
A BUDOVA NOVÉ ČESKÉ ŠKOLY  

Obec Písek se jako jedna z mála obcí jablunkovského regionu může honosit tím, že se na jejím území nacházejí celkem čtyři školní budovy. Historie školství v Písku je s nimi nerozlučně spjata a nepřestává vydávat svědectví o trvalé snaze generací zajistit vzdělání svým potomkům. 

Nejstarší školní budovou v katastru obce Písek je stará dřevěná škola na Bahenci, která se začala stavět z iniciativy obyvatel Bystrého a Bahence. Její stavbu povolil tehdy ještě císařsko – královský úřad v Těšíně (tzv. Školní rada) dne 20. července 1872. Stavba roubené budovy školy s kamennou podezdívkou probíhala značným tempem, protože již 12. září roku 1873 byla kolaudována ta část budovy, ve které byla umístěna třída. Vyučovacím jazykem byla polština. Svoji dvojjazyčnou historii začala škola psát od roku 1955, kdy ve spojených ročnících zahájila vyučování také česká třída. V roce 1974 byly rušeny málotřídní školy. Mezi ně patřila i škola na Bahenci, která ve stejném roce ukončila svou činnost. I když dnes stará roubená škola svému původnímu účelu již neslouží a je od centra obce značně vzdálená, stojí za to ji navštívit.

Roku 1874 se v centru obce staví nová přízemní budova polské školy. Již v roce 1895 dochází k jejímu rozšíření o první patro a věž se zvoničkou. Od 3. ledna roku 1977 se i v této škole začíná vyučování kromě polštiny také v češtině, a to v jednom starším oddělení žáků české mateřské školy. Od roku 1997 je ředitelství polské školy přemístěno do nové budovy polské ZŠ do Bukovce. V zápisu obecního zastupitelstva z 2.11.1995 se konstatuje, že došlo ke sloučení polské a české mateřské školky v Písku, která má své sídlo ve zmiňované budově, kde sídlí dodnes.    

POČÁTKY ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ     

 S počátky českého školství v Písku jsou spojena jména horlivých iniciátorů – lesního Jana Hlavičky a hajného Jiřího Škandery. První soupis žáků byl proveden v roce 1923 panem učitelem Augustinem Krejčím z Jablunkova. Prvního září 1923 nastoupilo 9 žáků do provizorní školy v chalupě č.p. 26 pana Pavla Koždoně. Po měsíci vyučování stoupl počet žáků na 44, a proto byl pedagogický sbor rozšířen o pana učitele Jiřího Fouska z Prahy.

Vzhledem k rostoucímu počtu žáků bylo v měsíci srpnu roku 1926 započato se stavbou nové české školy. O tom, že stavební práce postupovaly značným tempem, svědčí skutečnost, že nová škola byla otevřena již příští rok dne 4. září 1927.   

NOVÁ ČESKÁ ŠKOLA    

Narůstající počet žáků si vyžádal další přestavbu školy. V roce 1995 byl dán požadavek na státní dotaci kvůli půdní vestavbě a tepelné izolaci v budově české ZŠ v Písku. Jejím cílem bylo získat nové prostory k výuce, a navýšit tak kapacitu školy. Obecní zastupitelstvo schválilo podílové financování investičních nákladů ve výši 50% z celkové částky 2 525 000,- Kč.

Významným milníkem v existenci českého školství v Písku se stal školní rok 2000/2001. Poprvé bylo zahájeno vyučování na II. stupni české základní školy. Slavnostního zahájení se zúčastnili tito hosté: pan starosta Oldřich Rathouský, ředitel školského úřadu Ing. Jiří Mannheim a pan Mgr. Jiří Komín za českou školní inspekci. Školu zastupovali paní ředitelka Mgr. Dagmar Adamová, zástupce ředitele pan Mgr. Jaromír Volný a ostatní pedagogové.

Během školního roku 2001/2002 probíhaly přípravy k zahájení přístavby nové školní budovy. Slavnostní poklepání základního kamene se uskutečnilo v pátek 28. června 2002. Zúčastnili se ho tito hosté: poslanec parlamentu ČR Ing. Martin Říman, Ing. Karel Sehoř, zástupkyně hejtmana Moravskoslezského kraje PhDr. Jaroslava Wenigerová, vedoucí referátu školství paní Ing. Marta Klosová, členové obecního zastupitelstva, zástupci firmy Železniční stavby Brno a.s., zástupce katolické církve pan farář Evžen Kalisch a farář Slezské církve evangelické pan Vaclavek.

Dne 1. září roku 2004 byla budova nové školy slavnostně otevřena s tím, že je plánována její další přístavba. Pro obec to byla velmi povzbudivá událost i proto, že stávajícím trendem v mnoha oblastech republiky je postupné rušení desítek škol z důvodu nedostatku žáků. Kolaudace další části budovy nové školy proběhla v úterý dne 31.8.2004. Ke kompletnímu dokončení zbývalo ještě dokončit tělocvičnu nové školy, její přilehlé zázemí a spojovací krček obou budov.

Od 1.9.2004 se začali žáci stravovat v moderní jídelně nové školy. Obědy se připravují ve špičkově vybavené kuchyni nové školy. Kuchyně staré školy bude sloužit žákům, kteří si zde vyzkoušejí své kuchařské umění v předmětu pracovní vyučování. Od roku 2005 mají strávníci nové kuchyně možnost výběru ze dvou druhů jídel. Výběr se provádí kódováním pomocí čipů na počítači. Rozšířenou nabídku školní kuchyně v Písku ocenili všichni strávníci.

Před začátkem nového školního roku 2005/2006, ještě o prázdninách, bylo ve škole v Písku značně rušno. Dělníci dokončovali poslední nezprovozněnou část budovy nové školy. Dne 23. 8. 2005 tak mohla proběhnout kolaudace nové tělocvičny, kabinetu tělocvikářů, fitcentra, šaten, koupelen, toalet a přilehlého zázemí tělocvičny. Od nového školního roku tak mohou žáci cvičit v moderních prostorách tělocvičny. Provozu školy velmi napomohl spojovací krček mezi budovami staré a nové školy. Tato chodba spojuje první patra obou budov a odbourává tak zdlouhavé chození po venkovním chodníku. Zejména v době nepříznivého počasí a v zimě žáci i personál školy toto technické vylepšení velmi vítají.

Vzhledem k tomu, že součástí základní školy je i mateřská škola, muselo na začátku školního roku dojít k takové změně názvu školy, která by tuto skutečnost jasně vyjadřovala. Nový název školy zní: „Základní škola a mateřská škola Písek“. Se změnou názvu muselo dojít rovněž ke změně školních razítek.

Závěrem můžeme konstatovat, že obec Písek získala od 1. září roku 2004 v pořadí již čtvrtou budovu školy. Nová budova české školy v Písku patří  mezi nejmodernějších stavby svého druhu nejen v našem regionu, ale v celé České republice.

ZE VZPOMÍNEK PAMĚTNÍKŮ

Pan Kobielusz vzpomíná na školní zážitky z válečného období

Pan Kobielusz se narodil v roce 1931. Na léta, která strávil ve škole v době nacistické okupace, si dobře pamatuje a s odstupem času s úsměvem vzpomíná:

V době války byla škola nucena odevzdávat přesně určené kvóty borůvek, které byly rozpočítány na jednotlivé žáky s tím, že ti nejstarší museli nasbírat nejvíce. I když při sběru všichni odevzdávali plné odměrky, přesto celkově borůvek chybělo. Až za nějakou dobu se přišlo na to, že kluci z vyšších ročníků „upravili“ dna svých nádob tak, že je vyduli směrem dovnitř, aby zmenšili jejich objem. Na čas si sice usnadnili práci, ale výprask je neminul.

Jednou šli žáci opět na borůvky do lesa a cestou potkali pana Suszku, jak vede krávu z pastvy. Ten sice německého pana učitele velmi uctivě pozdravil, ale bohužel v nářečí. Učitel mu odpověděl pádnou fackou a slovy: „Guten Tag Herr Suszka“.

Žáci, kteří měli v zimě službu a museli topit, si troufli a schválně vyvětrali kouř do školní budovy. Německý učitel, který nesnášel kouř a notně kašlal, viníky vypátral a šel pro rákosku. Bystřejší ze dvou provinilců si rychle nasadil na záda školní tašku, která ho zachránila před nelítostným výpraskem, zatímco jeho kamarád dostal co proto. Doma ovšem ten chytrák zjistil, že mu učitel rákoskou rozbil pouzdro a výprask „naholo“ jej stejně neminul.

Ze vzpomínek pana učitele Karola Skupnie na nejstarší školu v obci  

Při svém pátrání po historii školy na Bahenci jsem se nedávno setkal s polským učitelem, který  na této škole dlouhodobě působil. Protože je osobností výjimečnou a zajímavou, rád vás s ním seznámím.

Pan Karol Skupień se narodil dne 4.11.1924 v Třanovicích. Pochází z rodiny šesti dětí a stojí za zmínku, že tři jeho bratři jsou rovněž učitelé. Roku 1949 se oženil a se svou ženou mají 3 syny. V mládí se chtěl pan Karol stát veterinářem, ale životní okolnosti a nedostatek učitelů na některých polských školách změnily jeho rozhodnutí. Myslím si, že konečné rozhodnutí být učitelem, bylo moudré a z jeho vyprávění jsem jasně vycítil, že měl (a stále má) svou profesi i svěřené děti rád. Kdykoli líčil nějakou událost, vžíval se do děje a v očích měl jiskru neutuchajícího životního elánu. Setkat se s tímto učitelem mi bylo potěšením.

Pan Karol nastoupil do školy na Bahenci 15.září 1948 jako „čerstvě upečený učitel“(jak sám říká). Školní rok tehdy z důvodů rozšířené dětské obrny začínal později. Do školy přicházely děti z Gróně, z osady Za Gróněm, Vojtové, Bystrého (polského i českého) a samozřejmě Bahence.  Ve škole byla dvě oddělení, jedno polské a jedno české. Jednalo se vlastně o dvě třídy, kde bylo v každé všech devět ročníků. Učit v takovéto třídě nebylo vůbec jednoduché. Učitel musel zvládnout nejen výchovu žáků, ale samozřejmě i učení. Navazovat ve všech ročnících na dříve probranou látku jistě nebylo vůbec jednoduché. Děti musely  pracovat ve skupinkách podle ročníků. Samostatná práce se střídala s výukou. Vyučování ve škole na Bahenci bylo ještě ztíženo skutečností, že škola měla pouze jednu třídu, kde se dalo učit a byt učitele, ve sklepení byl chlév. Česká a polská třída se týden co týden střídaly v dopoledním a odpoledním vyučování. Ve zmíněném roce 1948 bylo podle slov pana Skupńie ve škole 16 polských a 9 českých dětí. Na škole pan Karol zůstal do 30.6.1949. Po celou dobu prvního roku svého učitelování bydlel v nedalekém Bystrém u Pavla Byrtuse, kterému říkali „polski król“. Rád vzpomíná na malou izbu v podkroví, kde přebýval i na pravidelné večerní rozmluvy s gazdou. Po svém odchodu ho na Bahenci vystřídal pan učitel Jan Bocek, který později dlouhodobě působil na polské škole v Jablunkově.

V bukovecké polské škole odučil pan Skupień jeden měsíc a pak narukoval na dva roky na vojnu. Když se vrátil z vojenské služby, učil dva roky na Šancích. Od 1.12.1953 nastupuje opět na Bahenec. V českém oddělení školy tehdy působil učitel Držka z Říčan u Prahy (ten si později změnil jméno na, dle jeho mínění, vhodnější Trčka). Pan Skupień se vracel na Bahenec již jako zkušený učitel a navíc znal místní poměry. Věděl dobře jakou nesnáz působilo neustálé střídání dopoledního a odpoledního vyučování. Přišel proto s myšlenkou svízelnou situaci napravit. Navrhl svému kolegovi přestavbu školy tak, aby vznikla další třída a dalo se tak učit obě skupiny dětí naráz. Návrh byl přijat a oba učitelé jej svépomoci začali realizovat. Hlavní tíha prací ale spočívala na zkušenějším panu Skupńiovi, který uměl pracovat s dřevem a upravil všechny podlahy v přestavovaných místnostech. Od té doby se začalo ve škole učit pouze dopoledne a to ve dvou třídách ke spokojenosti žáků, rodičů i učitelů. Pan Skupień učil na Bahenci do roku 1969.

   Od pana Skupnie jsem se také dozvěděl o počátcích českého školství na Bahenci. Nad dnešním rekreačním střediskem si postavili chalupy dva bratři Krenželokové, Adam a Pavel. Pavlova chalupa byla postavena výše, proto se tam říkalo do „vyšní izby“. A právě v této  chalupě byla zřízena (zřejmě za finanční podpory státu) někdy mezi dvěma světovými válkami česká třída. Do polské školy na Bahenci se čeká třída přemístila až po válce v roce 1946. Pan Pavel Krenželok měl hodně dětí a třídu už nechtěl ve své chalupě dále vydržovat. Prostor chtěl využít pro svou rodinu. Od roku 1946 až do roku 1948 se ve škole na Bahenci nevyučovalo (podle slov pana učitele Karola byl příčinou nedostatek polských učitelů) a tak se zde nabízelo řešení. Česká třída byla přemístěna do uprázdněné budovy školy na Bahenci a Krenželoci mohli využívat uprázdněnou třídu.

Při své dlouholeté praxi pan učitel Skupień  nasbíral spoustu zkušeností a setkal se s zajímavými lidmi. Například pan inspektor Jedlička mu řekl: „Soudruhu, nebylo to zlé“(tehdy se totiž „soudruhovalo“). Jinou inspekci komentuje slovy: „Inspektor musí zamudrovat, jinak by to nebyla inspekce“. Z dávné účasti na konferenci ředitelů vzpomíná na příspěvek pana Foltýna, který mimo jiné říkal, že učitel by měl učit tak od šedesáti do sta let věku. A ptáte se, co by měl dělat do šedesátky? Přece učit se učit. Sám o sobě pan Skupień říká, že se v dětství učíval při pastvě krav. Měl pak ve škole nejvíce poničené učebnice.

Hodnota a bohatství člověka je skryta v jeho životních zkušenostech (i když ji někteří vidí hlavně v majetku). Při svém setkání s panem Skupniem jsem si také poznamenal nejednu pozoruhodnou myšlenku, v níž se odráží moudrost prožitých let. Některé z nich vám teď prozradím (a některé si nechám pro sebe).

 Pan učitel například říká:

„Dětem je třeba umět vybrat slova.“

„Bitím žáků ukazuje učitel svou slabost a nedostatek argumentů.“

„Když chce mít učitel dobrou třídu, musí se zaměřit na průměrné a na jejich úrovni učit.“

„Učitel je druhý otec a učitelka druhá matka.“

„Buďme učiteli ale i otci.“

„Vstupme do citů dítěte, když dostane špatnou známku a snažme se je pochopit.“